Kontaktovala mě nevidomá kuželkářka z Prahy Kamila Vlasáková z dotazem, zda by bylo možno si zahrát na naší kuželně. Domluvili jsme se celkem rychle, i když kvůli doprovodu musela změnit původní termín. Dorazila autobusem z nedaleké Chyšné, kde byla na návštěvě u příbuzných. Nedovedl jsem si představit, jak její hra probíhá. S převlečením do sportovního jí pomohl doprovod a následovalo seznámení s dráhou. Dovedl jsem jí na konec náhozového prkna, poklekla a nahmatala jeho konec, následně udělala krok dozadu a stejným způsobem zjistila boční okraje. Při turnajích pořádaných pro kategorii nevidomých soutěží v disciplíně 30 hodů do plných. Hrála rozkročmo oběma rukama naráz, koule ze zásobníku jsem jí musel podávat a po každém hodu hlásil, kterou kuželku trefila jako první a následnou shozenou sestavu. Vyzkoušela si všechny čtyři dráhy i když před naší „nestandartní“ jedničkou jsem jí varoval. Po půlhodině začal trénink dorostu a říkala, že jí hluk a činnost na vedlejších drahách nevadí. Postupně nahrála výkon 123 na dráze č.3, 122 na čtyřce, 121 na dvojce a rekordních 126 opět na trojce. Když byla volná jednička, tak jsme přešli i na ní a i když se s ní prala statečně s pěti chybami shodila rovných 100 kuželek. Osobní rekord má z osmidráhy v Olomouci krásným výkonem 169 kuželek. U nás to ale tolik „nepadá“ jako na některých kuželnách, o čemž se přesvědčili už i jiní borci.
předseda oddílu Václav Novotný
