23.9.2022 oslaví 85. narozeniny jeden z nestorů pelhřimovských kuželek Pavel Hamalčík starší. To, že bude hrát kuželky bylo předurčeno tím, že jeho otec Antonín byl jedním ze zakládajících členů Sokolského kroužku kuželkářů v Pelhřimově, pod názvem Sokol Agrostroj Pelhřimov. Pavel se stal v letech 1952-1955 prvním pelhřimovským dorostencem. V roce 1954 se na celostátním přeboru umístil na 4.místě a v roce 1955 skončil šestý. V pozdějších letech se stal oporou družstva mužů v přeboru Jihlavského kraje a neunikla mu ani nominace do krajského reprezentačního družstva. Od roku 1960 se stal Pelhřimov součástí Jihočeského kraje a tak družstvo Pelhřimova začalo hrát v jeho KP se soupeři z Českých Budějovic, Dačic, Jindřichova Hradce, Českého Krumlova, Slavonic, Strakonic a Tábora. (Ještě si dovolím malou odbočku a možnost oslavenci zavzpomínat na jeho začátky. Na fotografii na straně 11 v našem almanachu vydanému k 70-tému výročí kuželek v Pelhřimově je společně s dalším pelhřimovským matadorem, který loni oslavil devadesátku. Ve spodní řadě je se spoluhráčem Karlem Nemravou. Pan Nemrava chodil do posledních dnů s partou důchodců si zahrát na kuželnu v Kroměříži. Loni oslavil krásné devadesáté narozeniny, pohostil kamarády a za několik dnů v nemocnici zemřel.) Pavel hrál dlouhé roky za „A“ družstvo a v roce 1976 si zahrál na turnaji u příležitosti otevření nové kuželny ve sportovní hale a se spoluhráčem Janem Fousem skončili na 3.místě. Jeho úspěšná kariéra trvala čtvrt století. Postupně rozšířili řady pelhřimovských kuželkářů i další rodinní příslušníci, manželka Věra, bratr Antonín s manželkou Věrou a koncem sedmdesátých let jako dorostenci i synové Zdeněk a Pavel. Výbor kuželkářského oddílu TJ Spartak Pelhřimov přeje Pavlovi Hamalčíkovi hlavně hodně zdraví, které ho poslední dobou bohužel trápí a pohodu osobní i rodinnou.
Druhým naším zářijovým oslavencem je Bohouš Nentvich, který 24.9.2022 oslaví 75. narozeniny. Blahopřání bude obsáhlejší , protože moje a Bóďova kuželkářská kariéra se vzájemně kopírovaly, takže to bude spíše vzpomínka na staré dobré časy. Bohouš na rozdíl od Pavla prošel opačným vývojem své dlouhé kuželkářské kariéry. Původně výborný fotbalista, zažil asi jedno z nejzářivějších období pelhřimovského fotbalu. Spolu s Honzou Pošustou, Pepou Sajnerem, Karlem Bedrníčkem Pavlem Kopeckým a dalšími skvělými hráči psal slavnou historii v 70 a 80 letech. Ke kuželkám se dostal ve svém fotbalovém důchodu, kdy partu silničářů přivedl Pepa Soukup do mezipodnikového turnaje. Nás, kteří jsme začínali v pozdějším věku označuji jako „roubovaní“ kuželkáři. Většinou jsme samouci bez odborného vedení v útlém věku, ale kuželky se nám dostaly „pod kůži“ a provozujeme je na solidní úrovni i v takto pozdním věku. První zmínka v archivech je ze sezony 1986-1987, kdy družstvo Silnic obsadilo v OP 6.místo. Následovala sezona 1990-1991 a sestava „B“ družstva v KP II. Další postupný krok a sezona 1993-1994 „A“ družstvo v KP I. Sezona 1996-1997 a člen úspěšného družstva v III.KLM. Bohouš byl stálicí družstva, jako úvodní hráč sestavy přinášel jistý bod pro družstvo a obvykle minimálně 20-30 kuželek k dobru, to se to ostatním hrálo… dlouhých 7 roků nepoznali na domácí „staré“ dvoudráze přemožitele. Do tohoto období spadá i rekordní výkon družstva 2806 kuželek i rekord kuželny jednotlivců 509 v jeho podání ve stejné sezoně 2006/2007. Všechno však bylo výsledkem jeho výborné tréninkové píle a tak to zůstalo až do dnešních dnů, pondělní trénink vynechá jen zcela mimořádně. III.KLM se hrála na 200 HS a tudíž jsme museli jezdit k domácím utkáním do Tábora. Několikrát se postoupilo a nebo se postup přenechal Č.Krumlovu nebo Č.Velenicím. S novou čtyřdráhou se postoupilo do tehdy vzniklé divize, ale domácí kuželna byla oproti dvoudráze spíše nevýhodou. Postup a následný sestup se konal ještě několikrát a od některých funkcionářů zaznělo, že bychom my „staří“ (považme, že to bylo před více než 10 roky) měli přenechat místo nastupující mladé generaci. Takže původní jádro se přesunulo do KP pod hlavičkou „B“ družstva. Bohouš přivedl ke kuželkám další borce s fotbalovou historií – Zdeňka Šeredu, Pepu Ježka, Víťu Kováře a Milana Kalivodu. Dva posledně jmenovaní zůstali partnery v jeho tréninkové skupině dodnes. Je jen dobře, že jeho zanícení pro kuželky je pořád stejné a přes všechny zdravotní problémy si zachovává svoji výbornou výkonnost i v takto pozdním věku.
Především jménem svým i jménem výboru kuželkářského oddílu i všech současných spoluhráčů a kamarádů bych mu chtěl popřát k narozeninám vše nejlepší, hlavně pevné zdraví a pohodu osobní i rodinnou a ať mu to stále padá.
Václav Novotný
