Cíle nemohou být jiné než ty nejvyšší, tvrdí Barbora Švédová

28945210_10204503036813032_1043103183_oCíle nemohou být jiné než ty nejvyšší, tvrdí Barbora Švédová

Nárůstem výkonnosti v minulé sezoně připomínala kometu. Žirovnická Barbora Švédová v patnácti letech dokázala vyhrát Český pohár, v dorostenecké lize se stala oporou pelhřimovského týmu a výrazně přispěla k zisku bronzových medailí. „Jsem moc spokojená. Takové výsledky jsem nečekala, o to víc mě těší. Mým plánem bylo probojovat se do finále poháru. Nakonec jsem ho jako nejmladší účastnice vyhrála,“ raduje se.

Krom zmíněných výsledků v úvodu jsi si na podzim vylepšila osobní rekord na rovnou šestistovku. Jak na tento moment vzpomínáš?

Klepaly nohy před posledními hody, protože jsem cítila, že se to blíží. V předposledním hodu zbývalo trefit samotného krále, ale minula jsem ho. Byla jsem ale šťastná za to, že se mi to povedlo posledním hodem a zaokrouhlila jsem osobní rekord na rovných 600. Na České Velenice a první šestistovku budu moc ráda vzpomínat. Říká se, že první je nejtěžší, tak uvidím.

V průběhu sezony jsi se mihla na soustředění reprezentace. Nakonec neklapla juniorská ani ta dorostenecká, do Cluje jely jiné hráčky. Bylo to velké zklamání?

Co se týká reprezentačních srazů, tak si mě hodně všímali trenéři vyšší věkové kategorie, tedy juniorské. Zúčastnila jsem se i přípravného kempu. Jeho průběh se mi moc líbil. Předpokládala se potom i moje účast na dalších srazech, ale později mi bylo vysvětleno, že pro starty juniorské kategorii nesplňuji dolní věkovou hranici. I tak jsem ráda za zájem. Rozhodnutí trenérů o výběru reprezentantek respektuji bez ohledu na vlastní názory. Tak jsem vedena od mých úplných začátků v kuželkách. Hraji především pro radost a kuželky mě stále baví.

Dorosteneckou ligu jsi hrála už loni, v barvách Kamenice nad Lipou. Tehdy jste skončili už v základní skupině, letos z toho byla s Pelhřimovem medaile. Je tvůj současný tým o hodně lepší než ten předchozí?

Loni jsme hrály tři stejně staré holky, žákyně ze Žirovnice za Kamenici nad Lipou na žirovnické kuželně. Z Kamenice občas jezdil Filip Schober a Lukáš Dúška. Ten ale potom, když nebylo vidět na solidní výsledek, přešel hostovat do Pelhřimova. Stalo se tedy to, že i když nápad hrát dorosteneckou ligu za Kamenici se zrodil v tomto oddílu, dohrávaly jsme ligu právě tři holky ze Žirovnice v Žirovnici a v kamenických dresech. Výsledek se opravdu nedal očekávat. Výkonnostně jsme nemohly konkurovat soupeřům, natož postoupit do další fáze soutěže. Po sezóně spoluhráčky ze Žirovnice kuželky vzdaly a ani neprodloužily své registrace. Zůstala jsem sama a jsem proto moc ráda, že přišla nabídka z Pelhřimova na hostování a s ním i získat bronzovou medaili v dalším ročníku. Jsem přesvědčená, že mi to prospělo a odrazilo se to i v mých výsledcích. Všichni jsme hráli dobře, byli jsme vyrovnaní a za průběžné výsledky jsme si medaili určitě zasloužili.

Do Pelhřimova jsi přišla až po letní přípravě, ale rázem jsi se stala nejvytěžovanější hráčkou, odehrála jsi nejvíce zápasů ze všech. Cítíš důvěru trenérů, týmu?

Důvěru trenérů jsem samozřejmě cítila. Byla jsem pravidelně nasazována do zahajovací dvojice. Vždy jsem se snažila utkání co nejlépe zahájit a myslím, že se mi to i dařilo. Cítila jsem i podporu ostatních členů týmu, kteří skvěle a hlasitě fandí. Někdy se to povedlo více, někdy méně. Ale jak už jsem řekla, o co méně se to povedlo jednomu, o to více se to povedlo druhému a tak to má v týmu být.

Střídala jsi jen jednou – druhý den ligového finále. Co ti celý den běželo hlavou? Od tohoto momentu až k bronzové medailové radosti?

Byla to závěrečná a proto nejdůležitější část celého ročníku, která určovala konečný výsledek. Hrálo se ve Vrchlabí a už první den naznačil, že to tu nebude jednoduché, přestože tato kuželna je dost podobná mé domácí v Žirovnici. Nehrálo se mi dobře. Druhý den jsem nastupovala s vědomím, že v sobotu to nebylo úplně ono. Už hody do plných nebyly dobré a se střídáním jsem tak neměla problém. Věděla jsem totiž, že na střídání je připraven Lukáš Dúška. Z mého výkonu jsem byla samozřejmě zklamaná, těžko říct k  jakému číslu bych se nakonec dopracovala, ale chápu, že pokud je čas a možnost ke střídání, je potřeba ji využít právě v takové chvíli. Rozhodnutí trenérů proto chápu, respektuji. V týmu jsme vyrovnaní a budu se opakovat, když řeknu, že o co více se nedaří jednomu, o to více se může dařit druhému, v což jsem věřila. Nakonec o bronzu rozhodla pouze lepší dorážka. Z medaile se stejně jako já radovali i všichni ostatní členové týmu.

Ligový tým Pelhřimova se nemění. Hráči, na nichž tým stál v této sezoně, mohou hrát i v té další. Kde je, viděno tvým okem, cíl družstva v KLD?

Cíle v nadcházející sezóně nemohou být jiné, než ty nejvyšší. Právě proto, že tým zůstává ve stejném složení, jsme o rok starší a s bohatými zkušenostmi s předešlých ročníků, které jistě zúročíme.

Jaký máš osobní cíl pro příští sezonu? Je jím účast na mistrovství světa v Rokycanech?

Individuální cíle si nechávám pro sebe. Pro tým jsou druhořadé. Jsem ráda, že můžu hrát další sezónu za dorostenecký tým v Pelhřimově. Cítím se v něm dobře jak po stránce sportovní, tak i kamarádské. Proto věřím v ten nejlepší výsledek a budu se k tomu snažit přispět vlastními výkony. Hrát budu i krajský přebor dospělých za Žirovnici B. I v tomto týmu se cítím moc dobře a proto už teď se na další sezónu moc těším. Předcházet jí bude ještě moje účast na týdenním mezinárodním kempu v Přerově, na který jsem byla osobně pozvána předsedou kuželkářské asociace.

Cíle nemohou být jiné než ty nejvyšší, tvrdí Barbora Švédová